Mnoho lidí se ptá, jak získat důvěru svého koně. Jak docílit toho, aby nás následoval, spolupracoval s námi a cítil se vedle nás bezpečně.

Jenže mnohem méně lidí si položí jinou otázku:

Jak mohu začít budovat důvěru už od prvních dní života koně?

Proč většina z nás začne hledat pomoc až ve chvíli, kdy nastane problém? Proč řešíme pětiletého koně, který nechce spolupracovat, místo toho, abychom se zamysleli nad tím, co prožíval jako hříbě?

Mnozí z nás se snaží jít přirozenou cestou. Učíme se práci ze země, komunikaci, pozitivní motivaci a hledáme jemnější přístup.

To všechno je skvělý krok.

Jenže proč někdy ani tato cesta nepřináší výsledky, které jsme si představovali?

Možná proto, že se díváme na výcvik, ale zapomínáme na život jako celek.

Podívejme se na to jinak

Aby člověk mohl dobře fungovat ve svém zaměstnání, potřebuje mít spokojený život.

Potřebuje mít kde bydlet, mít co jíst, mít kolem sebe lidi, na kterých mu záleží, a dělat věci, které ho naplňují.

Představte si například úspěšného chirurga.

Má místo, kam se rád vrací. Má prostředí, kde může odpočívat, vzdělávat se a cítit se dobře. Má vyvážený život.

Pokud bude spokojený, bude mít chuť pracovat, učit se nové věci a dělat svou práci co nejlépe.

A proč vůbec srovnávám člověka s koněm?

Protože princip je velmi podobný.

Kdyby si kůň mohl sám vybrat, kde bude žít, pravděpodobně by si nevybral box ani malý výběh.

Vybral by si místo plné rozmanitosti.

Místo, kde by byly stromy a keře. Tekoucí voda. Kameny. Písek. Kopce a údolí. Místo, kde by mohl trávit čas s ostatními koňmi a přirozeně se pohybovat.

V takovém prostředí si kůň naplňuje své potřeby:

• pohyb
• sociální kontakt
• možnost hledání potravy
• psychickou pohodu
• přirozené opotřebení kopyt
• pocit bezpečí

A teď si položme otázku:

Jak by asi vypadal kůň z takového prostředí ve srovnání s koněm, který tráví většinu času zavřený v boxe?

Proč někdy nefunguje ani přirozený výcvik?

Snažíme se používat jemné pomůcky, komunikaci a přirozenější přístup.

Jenže někdy stále něco nefunguje.

Možná proto, že se snažíme řešit důsledek místo příčiny.

Když člověk žije v malé místnosti bez světla a téměř bez kontaktu s okolím, asi také nebude plný energie a nadšení.

A přesto od koní často očekáváme, že budou nadšeně čekat u branky, až si pro ně přijdeme.

Že budou chtít spolupracovat.

Že budou psychicky vyrovnaní.

Že budou šťastní.

Tak jak získat důvěru koně, který ztratil chuť spolupracovat?

V první řadě je důležité dát koni co nejvíce toho, co opravdu potřebuje.

Samozřejmě ne každý má možnost zajistit dokonalé podmínky. Někdy nás omezují finance, vzdálenost nebo možnosti ustájení.

Ale i malé změny mohou znamenat velký rozdíl.

Není nemožné změnit vztah ani u staršího koně.

Naopak.

Jen to často vyžaduje čas, trpělivost a hlavně pochopení.

Bez spěchu.

Bez sobeckosti.

Bez přehnaných očekávání.

Protože důvěra nejde vynutit.

Ta vzniká postupně.

A co si z toho vzít?

Často se říká:

"Prvního koně si člověk pokazí."

Možná je to pravda.

Ale člověk se učí právě díky chybám.

Co kdybychom ale začali o vztahu s koněm přemýšlet ještě dřív, než se problém objeví?

• Urovnat si vlastní život.
• Najít co nejlepší podmínky pro svého koně.
• Naučit se naslouchat.
• Naučit se dívat i na věci, které nejsou na první pohled vidět.
• Učit se od lidí, kteří mají zkušenosti.

Protože důvěra nezačíná ve chvíli, kdy si vezmeme do ruky vodítko.

Začíná mnohem dřív.

V prostředí, které koni vytváříme.

V našem přístupu.

A v ochotě učit se.

Kůň nás neposlouchá proto, že musí.

Ty nejkrásnější chvíle přicházejí tehdy, když s námi chce být dobrovolně.