Jak to vidí kůň? část 2.

„To je kripl, zase se nechce podsadit a fláká to!“
„Co děláš, ty zmetku (debile, hajzle, prevíte)??? Budeš makat, až se z tebe bude kouřit!“
„Jo tak ty nebudeš poslouchat? No já ti ukážu, kdo je tu pán!“
„Bič! Bič na něj, na pacholka, jen mu pořádně nandej, ať se probere!“

Určitě jste byli něčeho takového už svědky. Nebo tak možná pracujete i vy, protože to vidíte všude
kolem sebe a přijde vám to normální. No, možná, že za krále Klacka to normální bylo, v dnešním, a
ani budoucím světě, takové chování nemá místo.

Jasně, není zase správné nechat se koněm válcovat a zametat se sebou či se nechat ohrožovat, samozřejmě existují i drzí koně, kteří zkoušejí, kam až mohou zajít, ale tady jde teď úplně o něco jiného. A to o to, zda je naše chování ke koni nutné a etické a jak to vnímá on ze svého pohledu? Zajímá tohle vůbec někoho?

Já všude totiž vidím jen samé JÁ CHCI – aby makal, aby se podsadil, aby skákal, aby, aby, aby. Ale chce to i váš kůň? Většina lidí dnes stále považuje své chování za naprosto v pořádku. Prostě koni vnucují svoji vůli, a pokud ji kůň nechce z nějakého důvodu vykonávat, je za to potrestán. Je jedno, jestli bičem nebo jiným způsobem. Ale nepřestane to, dokud se nepodvolí a nezačne plnit naše přání.

Myslíte, že je takové chování ke koni správné? Že je v pořádku nutit koně, o kterém říkáte, jak ho máte rádi, do něčeho, co ho bolí, je mu nepříjemné, má z toho stres nebo ho to prostě jen těžce nebaví, či k tomu nemá vlohy? A když to vykonávat nechce, tak na něj vyvíjet větší a nepříjemnější tlak či dokonce používáte bič?

Přijde vám v pořádku, když kůň po pádu jezdce utíká pryč, daleko od něj, v radosti, že je konečně volný?

Když se kůň vyhýbá práci, mívá pro to dobrý důvod. Bylo zjištěno, že nejčastější příčinou odmítání
práce nebo určité části práce není z naschválu nebo z lenosti, jak mnozí rádi tvrdí, ale z BOLESTI a
nepohodlí.

Bolest u koně jde často poznat až ve chvíli, kdy začíná být nesnesitelná, do té doby u většiny koní vůbec nepoznáte, že je něco bolí, tlačí a je jim nepříjemné.

Koně bolest perfektně skrývají, nedávají ji najevo, podle některých proto, aby neodhalili svou slabost a nestali se snadným terčem predátorů. To je logické. Vzhledem k tomu, jak dlouho probíhala evoluce koní a jak tu koně už jsou dlouho, tak se to asi osvědčilo, že? Bohužel nám, jako majitelům a jezdcům to příliš nepomáhá.

Mnoho koní se ale naučilo skrývat bolest i z jiného důvodu, a tím je strach, protože když v začátcích
výcviku projevili námitku, byli za to zbiti nebo jinak umravněni. Někteří i jen za sklopení uší. Když se
to tak stalo víckrát, kůň se naučil, že ho stejně nikdo nevyslechne a snaží se nepříjemnostem od 
člověka předejít tím, že nedá nic znát. Což je velmi, velmi, velmi smutné. Po odstranění příčiny bolesti spousta těchto koní začne moc pěkně pracovat a jejich neochota a nadávky do debilů, kriplů, magorů apod., z jízdáren zmizí. O tomto si povíme ještě příště.

Teď přejděme k dalšímu bodu, který následuje hned za bolestí a tím je STRACH či nepochopení.

Takový kůň zase nedělá žádné naschvály, jen nechápe, co po něm chcete nebo se právě něčeho bojí, má nervy, je psychicky rozhozený. Taky byste do vystrašeného dítěte kopali a děsili ho ještě víc, aby se naučilo šplh po laně? Nedává to smysl, že ne? No, ani koním to nedává smysl. Bít či psychicky týrat vyděšeného koně, který nechápe, co se po něm chce, je snad ten největší etický prohřešek.

Bohužel hranice mezi nechápajícím a líným koněm, který se chce jen vyhnout práci, je velice tenká. Vlastně, líný kůň, který se chce jen vyhnout práci, je možná jen bolavý kůň, který má někde něco skřípnuté, nebo má špatně zjistitelnou bolístku, kterou nenašel ani odborník a tudíž je zdravý a jen si „vymýšlí.“

Ano, jsou koně, kteří si skutečně jen vymýšlejí a hledají, jak se vyhnout práci, ale nejčastěji je to právě kvůli bolesti a nepohodlí. A občas tedy i z té lenosti či prachobyčejného znudění. Ale dokud nenecháte svého koně perfektně vyšetřit vícero specialisty (včetně zubů a kopyt, protože ze špatně upravených, bolavých zubů a kopyt vzniká velké procento problémů s ochotou k práci, ztuhlosti apod.), tak nikdy nemůžete na 100% vědět, jestli si vymýšlí z bolesti nebo z lenosti. A být na koně hnusný, protože ho něco bolí a není schopen cvik vykonat? Nebo ho nic nebolí, ale není schopen cvik správně vykonat, protože má pro takovou práci nevhodnou stavbu těla? To asi také není úplně košer.

Když to vezmu kolem a kolem, ono je neetické donucovat koně bičem i když se mu jen nechce, pokud na tom zrovna nestojí váš nebo jeho život.

Dotahování podbřišníku?

Stejně tak mlátit koně, když se vás pokouší sežrat při dotahování. Zažila jsem takových koní nespočet, a i když jsem jim experimentálně narvala hubu jabkama a mrkví, tak se mě pokoušeli kousnout. I s plnou hubou.

To mě donutilo k zamyšlení, a po čase jsem objevila zajímavý článek, ve kterém se psalo o koňském fyzioterapeutovi, který zjistil, že tyto přehnané reakce na dotahování jsou způsobené různými poškozeními, nervovými uzlíky, „zakousnutými“ svaly v oblasti podbřišníku atd. A když skončil s prací u každého z koní, jejich projevy na dotahování podbřišníku byly mnohem lepší a po dalším ošetření zmizely úplně. Kůň by se nikdy při dotahování nepokoušel člověka kousnout, když by ho to tak strašně nebolelo. A zbít koně za to, že se snaží sdělit, že ho něco bolí? Namítnete: „mohl by se to možná snažit vyjádřit o něco méně intenzivně“. No mohl, ale to byste museli být k těmto menším signálům vnímaví a ne je ignorovat do té míry, až se kůň ze zoufalství uchýlí k tomu nejposlednějšímu řešení.

Problém u bolesti koní je ten, že trpí tiše, neječí jako kočka, když jí šlápnete na ocas, lze však vypozorovat, že ho něco bolí, i z jemné mimiky, z výrazu jeho tváře. O tom si povíme níže. Dále za toto šklebení mohou i vředy, na které koně docela dost trpí, často, aniž by to majitel vůbec věděl. Takže nejprve pořádně vyšetřit, a až pak dělat závěry o kriplech a debilech.

Dále pak za odmítání práce nebo chabému výkonu může ÚNAVA. Ano, i koně bývají unavení, vyplavuje se jim do svalů kyselina mléčná a odpadní látky stejně jako nám.

Čím déle kůň nic nedělá, tím méně vydrží jeho svaly pracovat. To byl neskutečný objev, když jsem jako dítě jezdila nadupané koně, a pak jsem jednou měla koně méně energického. Do té doby jsem si myslela, že koně jsou jen mašiny na energii a najednou pode mnou funěl kůň, div na konci kopce nepadl. A přesně si pamatuju, jak mi to v té hlavě šrotovalo: „Nějak divně dýchá, leze ke konci kopce jak lemra, takhle vypadám já, když tam jdu po svých, je možné, že ten kůň už nemůže? No ale to je divný, koně můžou vždycky přece. Nebo že by ho bolely taky svaly??? Chmmmm…“

Nebo co když může mít i kůň chronickou únavu? Která může být z přepracování anebo od různého savého hmyzu, který přenáší např. boreliózu a jiné hezké bacily nejen na nás lidi, ale i na koně a světe div se, může jim způsobovat  obdobné problémy (tuto problematiku jsem nestudovala, nevím, zda na to existují studie). A teď si vezměte, že takto nemocného koně mlátíte bičem nebo kopete ostruhou.

Teď si vzpomeňte na sebe, jak jste neměli třeba rádi tělocvik (ti, kteří ho měli rádi, si doplní něco
jiného), a chodili jste tam často znudění, otrávení nebo se strachem, co se po vás bude chtít za
složitosti. Kůň to nemá jinak a ježdění pro něj může být velmi stresující, anebo naopak, velmi ubíjející. Ano, NUDA je velkým zabijákem energie. A teď jsme zase uhodili hřebíček na hlavičku. Kde má to zvíře brát energii a chuť do práce, když ho to nebaví a ještě ho to bolí? Protože fyzická námaha je pro méně energické lidi i koně nepříjemná, těžká, bolestivá. A kůň leze, jako kdyby měl každou chvíli umřít, protože je naprosto znuděný, otrávený, nevidí v tom smysl.

Nejhezčí chody a klenutí kůň předvádí, když hýří energií, kterou má nejčastěji z radosti či předvádění se. Bez energie a adrenalinu není nic. 

Zajímavé pokračování příště!

Autor neznámý