Bojím se víc já nebo můj kůň

Čím dál častěji se setkávám s tím, že se lidé bojí svého koně, leknou se jeho reakce, zpanikaří, znervózní a v tu chvíli nemají ani páru o tom, jak se správně zachovat a jak celou situaci uklidnit. Z toho plyne většinou špatná reakce a utvrzení koně v jeho nežádoucím chování. Co tedy máme dělat?

Nejprve si musíme položit otázku „Proč jsme se dostali do takové situace?“

Jedná se o naší chybu, zdravotní problém,nežádoucí chování koně, vliv prostředí,vina nesprávně používaných jezdeckýchpomůcek nebo prostě jen den blbec?

Rozebírat jednotlivé situace a řešit proč a jak se jim dalo předejít, je tak obsáhlé téma, že by se ani nevešlo do jednoho článku. Ovšem pár bodů, kterými lze předejít nepříjemným situacím, by měl věnovat náležitou pozornost každý majitel nebo ošetřovatel koně.

1. Zkontrolovat zdravotní stav koně(nejlépe jednou za čas nechat koně zkontrolovat fyzioterapeutem, zubařem, dále pak různé oděrky, podlomy, správný tvar a funkci kopyt, zrak, apod.)

2. Zkontrolovat dobře padnoucí sedlo a ostatní jezdecké pomůcky (z nesprávně padnoucího sedla mohou koně bolet záda, může být odřený, otlačený, zvolit správnou velikost uzdečky, zvolit správné udidlo, apod)

3. Popřemýšlet nad tím, jestli nepoužíváme zbytečně moc ostré udidlo, jestli vůbec potřebujeme šporny, jestli správně používáme bičík, jestli opravdu potřebujeme koně všelijak vyvazovat.

Nešlo by to jemněji? Nebyl by pak kůň více uvolněný?

4. Naše zkušenosti – Ať už se jedná o zkušenosti jezdecké, zkušenosti s prací ze země nebo jde jen o běžné ošetřování, mnoho chyb může nasekat už jen naše pouhá nevědomost o daném cviku. Jestliže nevíme proč a jak, nejsme si jistí v tom, jak má daný cvik vypadat, doporučuji se nejprve doučit a daný cvik zatím po koni nechtít. Začínejte vždy po krůčkách, zeptejte se zkušenějších apod.

Zmatek … Panika… Strach ? …

Tak a co teď?

Kůň vždycky byl a vždycky bude zvíře útěkové. Zvíře, které bylo predátorem loveno, nikoli predátorem samo.

Představme si koně, který se volně pase se svým stádem na pastvině.Všichni mají hlavu zabořenou v trávě, jsou ve společnosti svých milých společníků, mávají ocasy a nic je netrápí. Tohle je pro koně odměnou. Klid, spokojenost a odpočinek. Na druhou stranu si představme koně utíkajícího před něčím, čeho se bojí. Takový kůň je strachy bez sebe,utíká a ani neví kam, srdce mu bije o sto šest a při snaze zachránit si zadek před něčím, co mnohdy ani není tak zlé, jak to vypadá, si ve většině případů ještě ublíží on sám.

Jeden na pohled měřitelný fakt, je příčinou obou rozdílných situací.

Hladina adrenalinu

A to je právě klíčové i pro Vás!

Je nesmírně důležité, abychom se my sami naučili mít hladinu svého adrenalinu

vždy na nízké úrovni. To vysoký adrenalin je příčinou všech bezmocných pocitů, strachů, bojů a paniky.

Často se nám stává, že kůň udělá něco, co nechceme nebo něco, co jsme vůbec nečekali. Většinu lidí to ale svým způsobem naštve, podráždí nebo tak zarazí, že se snaží koně mnohem silněji „opravit“ nebo zkrátka získat pocit jakého si „vítězství“ nad koněm.

Co se ale ve chvíli onoho strachu a paniky úplně zastavit?

Vypadá náš kůň snad v takovou chvíli sebejistě? Ani kůň celou situaci nechápe a něčeho se bojí. Proto zareagoval tak, jak zareagoval (po vyloučení fyzických problému, apod.)

A právě proto je důležité zůstat v klidu, dát koni pocit jistoty a bezpečí. Ni

méně mnohdy takový pocit potřebuje získat i sám člověk.

Proto doporučuji se v celé situaci zastavit v čase.

Co se stalo, stalo se. Nadechněme se, sedněme si a dejme si společnou 10ti minutovou pauzu.
Nikdo neříká, že je lepší to v danou chvíli vzdát.

To určitě ně! Ale taková desetiminutová pauza má blahodárné účinky na náš adrenalin. Celá situace se nám rozloží v hlavě, získáme čas popřemýšlet, kde se stala chyba, ale hlavně s čistou myslí zrodíme nový nápad, jak jinak se dá nad takovou situací vyzrát.

Když to nešlo takhle, může to jít jinak.
Rozhodně neklesejme na mysli, stačí se jen uklidnit a nabídnout koni jiné řešení situace

V momentě, kdy jste vy a váš kůň ve stresu jeden z druhého, určitě nevymyslíte, jak jeden druhého nejlépe opravit či potrestat. Já osobně si nemyslím, že cesta násilí a hrubějšího používání síly je tou nejlepší. Právě naopak.

Klidnou mysl, dostatek času a postupovat po krůčkách k našemu společnému velkému úspěchu.

Ovšem pokud se ani tak nedaří, nebude na škodu požádat někoho zkušenějšího, aby Vám pomohl přímo v praxi ukázat, jak na to.

Možná daný cvik, který po koni chcete, je pro něj moc náročný. Možná má s danou situací špatné zkušenosti od předešlých majitelů. Možná Vás jen nechápe nebo má strach. Možná nemá dostatečnou motivaci. Možná si pod sedlem vyhodil z kopýtka jen z radosti.

Naslouchejte svému koni!

Gabriela Hauserová