Je pro nás ten pravý?

Koně jsou různorodí tak jako my. Je možné, že si s některým prostě „nesedneme“ ? Řekla bych, že ano.

Ale jak to?

Kůň si lidskou společnost nevybírá, to my si vybíráme je.

• Myslím si, že rozdíly v inteligenci koní nejsou zas tak veliké.

Záleží pouze na nás, jak jejich vynalézavost rozvíjíme.

• Kůň je chytré zvíře.

Učí se nabalováním nových a nových informací a jedná podle toho, co si pamatuje.

• Pokud si jednou zapamatuje, že někoho může shodit, že se může zastavit a nemusí jít dál.

Že někoho může kousnout – a vyjde mu to, proč by to nezkusil při další nepříjemnosti.

• Koně pouze využívají lidských nedostatků.

Jak nad takovým koněm vyzrát?

Samozřejmě je to případ od případu, situace od situace. Ale určitě mi mnohých z vás dá za pravdu, že s nejvíce vynalézavými koňmi se můžeme setkat v klasické jízdárenské stáji nebo dětských táborech apod.

• Je to z toho důvodu, že se na malém množství konístřídá velký počet lidí (dětí).

• Bude to hodně podobné, jako když koník vystřídal za svůj život spoustu majitelů.

Každý ho učí něco jiného jinými způsobami.

Jak nám pak mají rozumět, když je trestáme za něco, co si myslí, že dělají dobře?

Takový koník se „šprajcne“ a začne chodit proti tlaku, začne být nervózní, nedůvěřivý apod. A my to samozřejmě nechápeme.

Spoustu problémů se dá vyřešit jednoduše. Jeden kůň - jeden jezdec.

Co v případě, že kůň má jednoho jezdce, ale pořád nevíme, proč si s námi dělá, co chce?

No odpověď je jednoduchá. Nevíme, jak na to.

• Než si pořídíme svého koně, bylo by moudré už o nich něco vědět.

! Ať už kůň umí od předešlých majitelů cokoli, je nejdůležitější si stanovit svá pravidla, své odměny a své formy výuky. !

Je důležité pracovat na základech, detailech, pravidlech, ale hlavně naslouchat. Pokládat si otázku Proč? A hledat řešení.

Uvedu jednoduchý příklad.

Představme si nové auto se skvělými jízdními vlastnostmi.

Představme si tohle auto na nové silnici bez nerovností a silničních překážek.

Ale i v takových případech je vysoký počet dopravních nehod. Jak to? Auto bylo v pořádku, silnice taky.

Chyba byla mezi volantem a sedačkou. Stejně tak je tomu u koní.

Chyba není v tom, kdo je mezi zemí a sedlem. Nýbrž v jezdci. V tom, kdo udává směr a tempo.

Kůň není sobecké, chamtivé nebo arogantní zvíře. My jsme si je podvolili, my je učíme, my je kazíme.

Takže pojďme hledat chyby v sobě.

S jiným jezdcem by náš kůň chodil pod sedlem hůř a s jiným lépe. Musíme pracovat na sobě, učit se chybami, neustále se vzdělávat a mít oči otevřené.

• Na jednu stranu je dobře, že máme možnost platit si jízdy na provozních koních.

Pokud majitel stáje má dostatek rozumu a koně nepřetěžuje.. Proč to nezkusit?

• Zároveň je již spoustu dostupných kurzů práce ze země, kterou považuji za stavební kámen při práci s koňmi.

• Na internetu je spoustu návodů, rad, diskuzí a videí, z kterých se člověk může také spoustu naučit.

• Jestliže si s námi kůň pod sedlem dělá, co chce, může to být do značné míry nebezpečné.Jak pro nás, pro koně, tak i pro naše okolí.

V takovém případě nad tím není moudré mávnout rukou, moudré je každý problém řešit. Byť je to jen maličkost.

• V jednoduchosti je krása, v rozepři, nedorozumění ani v dohadování žádná krása není.

Představme si koně, který se svým jezdcem může jezdit bez ohlávky a bez sedla.

Má snad takový majitel problém s tím, že by ho jeho kůň kousal, že by ho často vylekal svým chováním, že by neklidně stál při čištění.. ?

Ne. Stejná odpověď je na otázku „Pracují spolu jen ze sedla?“.

Jak jsem psala už výše. Pojďme hledat chyby v sobě. Máme doma nádherného koně, je to kůň jako každý jiný, je to kůň, co má za sebou špatné i dobré, ale u nás se může mít nejlíp!

My přece nechceme koně jen na ozdobu.

My chceme svému koni věřit, my chceme, aby on mohl věřit nám.

Nezazlívejme jim jejich „chyby“. Ty mají od člověka stejně tak, jako všechny jejich dobré jízdní schopnosti.

Nebojme se jich!

To oni se bojí nás, nebo se alespoň báli a teď se podle toho naučili jednat.

○ Naučili se bát biče

○ Naučili se bát neklidné ruky, která drží otěže

○ Naučili se bát sedla, vodítka, udidla, …

○ Naučili se bát lidí a podle toho se naučili přežít.

To, že se kůň přijde pomazlit pro pamlsek, neznamená nic.

Raději by se bez něj obešel, než aby dostal pamlsek a do toho byl lapen do pákového udidla.

Takže proč by pro nás takoví koně měli dělat o kapku víc, než po nich chceme. Proč by nám to měli zlehčovat?

Pokud mohu mluvit za sebe. Když se mi něco nedaří, hledám chybu v sobě.

Hledám chybu v tom, že sem to koni špatně vysvětlila – nepochopil mě – udělal chybu.

Naučím se víc, než po něm žádám a pak ho o to požádám znovu.

Je úzká hranice mezi tím, co kůň nechápe a co se koni prostě nechce.

Proto považuji za důležité dělat jen to, co koně opravdu můžu naučit, už vím totiž jak.

Přeji spoustu úspěchů!

Gabča Hauserová