- Štítky blogu
- výcvik
- recenze
- jak na to
- testování
- báseň
- podbřišník
- bez udidla
- fellsattel
- přirozená cesta
- výživa
- problémoví koně
- zdraví koně
- brockamp
- základní výcvik
- trénink
- tipy
- život s koňmi
- zkušenosti
- cirkusové kousky
- váha
- granule
- jak krmit
- musli
- potah
- krmivo
- sranda
- úsměv
- dečka
- praní
- čištění
- vybavení
- udržba
- beránek
- drezurní
- pravý beránek
- srovnání
- oves
- trávení
- pujčovna
- podpora útulkům
- správný výběr
- beránkový
- osobní příběh
- nemocný kůň
- hubený kůň
- koupě koně
- obnosek
- cavesson
- uzdečka
Chcete se na něco zeptat?

Kopec, co nikdy neklesá


Majestátní cval,
co rozpálil kolem nás žár.
Ujíždíme dál a dál,
tam kde louce končí sál.
Tam kde nás lesy,
vítají jehličnatými nebesy.
Skáčeme přes pařezy,
přes spadlé kmeny i pořezy.
Kličkujeme mezi stromy,
tak těsně, že brousíme si třmeny.
Vyjíždíme ze stínů lesa,
když stojíme pod kopcem, co nikdy neklesá.
Kůň už ví, co ho čeká
a zběsile cválá jako bez tíhy člověka.
Uhání, jako by to byl kopec poslední,
nejspíše závodí s větrem samotným.
Krokem tak mohutným,
že strach je až nicotný.
Cítím že koni dochází síly,
pobídnu, zařvu a chytím se hřívy.
Pak po chvíli, díky společné vůli,
stojíme na vrcholu, kam stromy nesahají,
kde i trsy trávy větrem trsají.
Kůň je bobkem radostně hnojí
a do dálek nadšeně hledí.
Jak slunce za náš kopec pomalu mizí,
pyšným krokem vracíme se z krajin cizích.
autor: Tomáš Kohút
fotografie: Blanka Satranová